čtvrtek 30. dubna 2020

Šumava 2 - Velké Javorské jezero


Následující den už bylo nebe modré a Klaudie s Žerykem se vydali okolo Velkého Javorského jezera.


Jedno z osmi ledovcových šumavských jezer je krásné a dá se obejít kolem dokola. 
Leží na německé straně Šumavy na jihovýchodním svahu Velkého Javoru, v nadmořské výšce 934 metrů, má plochu 7,2 hektarů a maximální hloubku 16 metrů.




 Dáš si taky sváču?


Vrrrr - nebylo toho málo?





Klaudie s Žerykem obešli jezero a pak se ještě vydali na vyhlídku.











pondělí 27. dubna 2020

Šumava 1 - prší

Klaudie si koncem léta vyrazila na pár dní na Šumavu. Hned první ráno bylo ale dost zamračené.





Žeryčku, tak dneska to na výlet fakt nevypadá.


Koukej, mohli jsme jít na jezera, na vyhlídku nebo na rašeliniště.


Je tu tolik krásných míst a prší...


Škoda :-(





Dnešní den bude asi jen s knihou a čokoládou ...

Mají tady i fotbálek, ale sama se  sebou - to je blbá hra.


 

neděle 19. dubna 2020

První článek

Jak to všechno začalo 

Psal se leden 2011 a já jsem s kamarádkou Vlastou navštívila v Přešticích výstavu panenek Eriky Holubové. Byl to jen takový nápad. Je pravda, že pro mou a kamarádky dceru jsme kdysi vyráběly všechno možné, co jejich barbínky potřebovaly. Od šatů počínaje přes moduritové rohlíky a dortíčky až k papírovým křesílkům a pokojíčkům z krabic. Ale holky už byly velké. Okouzleně jsem obcházely jednu vitrínku za druhou a vzpomínaly na naše hraní s dcerami. A pak to přišlo - uviděla jsem první tonnerku. Byla větší než barbínka, kloubová a prostě pohádková. Dokonalá dáma, princezna, ... a na výstavě jich bylo hodně. A když mi jednu z nich Erika vyndala z vitrínky a dala mi ji do ruky, byla jsem ztracená. Věděla jsem, že tuhle panenku (jednu jedinou - samozřejmě mi jedna bude stačit) si musím někde sehnat. Poslední kapkou byla Eriky dokonalá cukrárna. U té jsem stála snad hodinu a slibovala si, že tuhle novou hmotu - Fimo - musím určitě vyzkoušet. Se starým moduritem se nedá srovnat.

Když jsem se vrátila domů, hned jsem na aukru hledala panenku Tonner. A než uplynuly 2 měsíce, měla jsem doma první svou krásku. Vlasta odolávala déle - do září.  A od té doby jsou veškeré fotky a příběhy panenek naší společnou zábavou. Pak už jsme byly pozvané Erikou na náš první sraz panenkářek do Ferdinandy a poznaly spoustu dalších sběratelek.

A právě díky Erice vznikl tento blog :-)